| GlobalSoftGames | Airsoftguns | Airsoft.cz | Khnet | BaRa blog | Airsoft-zbrane.net |
  Informace
IP adresa:54.198.165.74
Datum:22. 09. 2017
Čas:04:41
Svátek má:Darina

  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Download
Ankety
TOP 15
Personalizace
Rozšírené vyhledávání

Dewtex tlachárna
Články a recenze
Airsoftové akce
Členové
O nás
Fotogalerie
OdkazyHotel

  Login informace
Neznámý čtenář

  Login!
Uživatelské jméno:
Heslo:


Registrace nového čtenáře!

  Banners



BaRa Blog

KHNet.info webkamera


  Copyright
Airsoft team Dewtex Kutná Hora
dewtex@dewtex.net
Copyright BaRacuda & Klainn & Dalicros 2004

Khoiba trip
Vydáno dne 07. 10. 2004 (3136 přečtení)

Hned pro začátek ... jedná se o na airsoftovém webu trochu netradiční článek. Nemusí se vám líbit, mně se taky nelíbí, ale takhle to dopadá, když znuděný, nemocný a ospalý člověk dostane pisatelská práva na web a nemá co napráci. Resp. má co napráci, například učení, ale snad každý pochopí, že to ve výše popsaném stavu není zrovna to pravé ořechové. Tak tedy ...
Po kliknutí na nadpis suplující link "... celý článek" se před vámi rozbalí změť písmenek ne nepodobných článku, sloupku. Tento sloupek by se vám měl snažit přiblížit průběh jednoho úplně normálního dne. Vlastně skoro normálního ...

Ráno, škola a oběd proběhli ještě v rámci mezí obvyklosti a snesitelnosti. Tedy rána se z těchto, a především z té druhé jmenované, mezí vymykají skoro vždycky, čímž se do nich pomalu a jistě zase začínájí vracet. Nicméně po skvělém naobědvání se v neméně skvělé školní jídelně jsme vyrazili. (Zájmenem "MY" mám na mysli mně a kamaráda Ondru, s nímž a ještě jednou dívčinou jsem praktický celý tento den strávil.) A to rovnou za nosem, respektive do naší školní či dvorní, říkejme tomu jak chceme, hospůdky. Jelikož nejsme žádný komerční web (bohužel, potřebuju peníze na elektriku), si dovolím uvést i jméno této, jak hlásá nápis nad dveřmi, restaurace. Jmenuje se "Šance". Zde jsme si kvůli časové tísni rychle objednali pivo a přisedli si k našim kamarádům, Karlovi a Láďovi. Mimochodem, Láďa je nedílnou součástí našeho ultra7331 airsoft týmu. Ti nás navezli do jinak skvělé hry jmenující se "Bolívie". Jistě ji všichni znáte, a pokud neznáte, vaše ledviny vám nepochybně děkují. Nebudu vás zdržovat detaily. Jen řeknu, že hra byla zábavná, a že jsme při ní s Ondrou vypili čtyři piva za docela krátký časový úsek. Potom jsme bleskurychle zaplatili a pálili ke mně domů. Odtud nás moje milovaná maminka ochotně odvezla na nádraží, kde jsme, ač neradi, museli pokřtít jakýsi cihlový domeček. Tato nehoda se udála především díky situaci vzniklé zhruba tak: 4 piva za 45 minut, svižná cesta domů, žádné čůrání. Vlak přijel naštěstí se zpožděním, takže jsme to stihli oba.

Pak následovala nezajímavá, krátká cesta vestoje vlakem do Kolína. Nezajímavá, až na to, že se nám opět začalo chtíč čůrat. A stádium opilosti ze čtyř piv vyšplhalo na vrchol.



V Kolíně jsme čekali rozšíření naší výpravy o jednoho člena, přesněji členku. Mezitím jsme si doběhli na záchod do hospody naproti nádraží, kde se s námi po našem úspěšném vyprázdneňí rozloučili slovy "To ste se sem přišli jenom vychcat? Tak to příště děte do prdele!" Také jsme si koupili vynikající Mušketýr Hamburgery (v Kolíně přídomkem "mušketýr" zřejmě označují pikantní pokrmy) a zasedli místo ve vlaku. Po odjezdu z nádraží jsme z Aniččin SMSek vyrozuměli, že nasedla do jiného vlaku a že na nás počká na nádraží. Škoda. Zbytek cesty byl nic moc.

Těsně po příjezdu vlaku na pražské nádraží se naše grupa konečně rozšířila, a to hned o dvě persóny. Výše zmiňovanou Aničku a Ondrova bratrance, Frantu. Takže v sestavě já, tedy Storm (nebo také Štěpán, chcete-li), Ondra, Anička a Franta jsme nabrali směr hospoda. Díky Frantově studiu na pražské vysoké škole jsme hned jednu našli. Ačkoliv byly všechny stoly zabrány, sedli jsme si. A to zase díky vstřícnosti jedné mladší paní, která nás nechala si přisednout. Franta se snažil Aničku (nečekaně) sbalit, a tak díky frázím typu "Tak co bejby, kouříš?" bylo o srandu na chvíli postaráno. Na chvíli proto, že Franta po jednom pivě naši skupinu zase opustil, a tak nám nezbylo, než se bavit mezi sebou. Nějak nám to nešlo, do doby, kdy jsem se obřadně polil pivem (viz foto). Potom už koverzace vázla čím dál, tím méně. Těžko říct, zda se tato skutečnost dá vysvetlit naším postupným vystřízlivěním, či očekáváním další opilosti. Tak či onak jsme po třech pivech s hladem odešli do KFC, za což se všem antiglobalistům omlouváme, ale prostě jsme líní.



V KFC jsme se nechali pohostit jakýmsi křidýlkovým "piknik" kyblíčkem, ve kterém se nalézalo dohromady 30 kuřecích křydýlek. Mňam. Každý si snědl svých deset kousků, uznal že byly vážně vynikající a umyl se. Jídla z KFC mají totiž jednu nevýhodu, konrétně že jste po jejich konzumaci opravdu, ale opravdu zasraní. Takto nacpaní jsme dospěli k závěru, že drůbež musí plavat, ikdyž to není zrovna kachna. A tak jsme vyrazili do další, tentokráte mnou vytipované hospody.

Khoiba trip 05


V ní bylo fajn. Já jsem se tam dal do rozhovoru s ne přímo kamarádem z netu, ale s člověkem, kterého znám skrze kamarády z netu. Každý jsme si dali pivko a spěchali na metro, abychom vůbec stihli to, kvůli čemu jsme vlastně v té Praze byli ...
Po skvěle zvládnutém přestupu na metru jsme se dostali na stanici "Jiřího z Poděbrad", ze které to do Paláce Akropolis mělo být už jenom kousek. Když jsme po chvíli ztratili směr, optali jsme se domorodců a zase ho našli. Po slabé čtvrthodince a čtyřech obtěžování Pražanů jsme konečně dorazili na místo, k Paláci Akropolis.

Aha, ještě vlastně nevíte, proč zrovna tam. V Paláci Akropolis se toho dne konal dvojkoncert triphopových kapel Khoiba (CZ) a Veneer (SK). Pro většinu návštěvníků bylo zlatým hřebem večera pochopipitelně vystoupení Khoiby v čele s Emou Brabcovou, takže se nebylo čemu divit, že Veneer hráli jako první. Ještě před otevřením koncertové haly jsme si však s Ondrou koupili plakát Khoiby a Anička nové album poprockové skupiny Southpaw. Mimochodem, jsou super. Několikrát kolem nás prošla Ema a jednou dokonce Gregory Finn, frontman zmiňované kapely Southpaw. Pak už se do otevření haly kromě oddychového cigárka s Aničkou nic nedělo ...

A pak se otevřela. Dokořán. Tedy, nikoliv Anička, ale hala. Vešli jsme dovnitř skoro jako první, tím pádem získali příležitost stoupnout si až těsně k pódiu a při koncertu koukat slečně Emě pod sukni. Byl to skvělý zážitek, ten koncert. Jako před Khoibou nastoupili slovenští Veneer, kteří nebyli špatní, ale česká formace byla prostě lepší. Určitě stálo za to si je poslechnout, ale když dohráli a my mohli očekávat příchod Emy, byli jsme radši.

Khoiba si svoje odehrála, Ema odzpívala a odvrtěla a my mohli jet spokojeně domů. Cestu metrem a následně vlakem popisovat moc cenu nemá, protože jsme při ní skoro usnuli. A sundali si boty. Na závěr přidám ještě pár fotek ze samotného koncertu ... enjoy.




[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5

Autor: sTorm | Komentáře: 5801 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek

  Novinky

23.03.2010: Dewtex season 2009 video
Slideshow shrnující sezónu 2009.

03.05.2009: Galerie BW
Přidána fotogalerie z výborné akce Borderwar, pořádané Wolfpackem

07.12.2008: New Header


Tento web byl vytvo�en pomoc� redak�n�ho syst�mu phpRS
Layout: BaRy - verze 1.1.0